400 g polohrubé mouky, prášek do…

Výstava v Galerii Šternberk byla mou druhou společnou výstavou s Petrou Herotovou. Zpracovala jsem instalaci vlastních prací metodami, jimiž jsem odkazovala na instalace Petry a dopustila se místy otevřených citací jejích starších prací. Prezentovala jsem se zde i sériemi obrazů a fotografií, jež jsou z velké části zkoumáním toho, co se ztratí, co zůstane a co se objeví při částečném přistoupení na stereotypy publika, s nímž mne pojí intenzivní životní zkušenost – ať již sousedů nebo pacientů. Část takto vystavené tvorby reprezentoval otázky po smyslu a náplni umění, s nimiž jsem trvale konfrontována nejen ze strany nepoučené veřejnosti, ale především svých blízkých. Rozmanitými formami se tak vyrovnávám s nepochopením a shovívavou akceptací své tvorby i životního stylu. Jenže otázka „k čemu je vlastně to Tvoje umění“ není v dílech smyslem, ale pouhým východiskem k jiné, mnohem osobnější problematice. Snad proto jsme jako název výstavy zvolily recept mé babičky na závin, který jí Petra upekla a přinesla do nemocnice.