Smrt, česká malost a současné muzejnictví

Jedná se o dvouletý projekt, který vyvrcholil v rámci mé nominace na Cenu Jindřicha Chalupeckého 2013, kde jsem jeho značnou část prezentovala. Vystavila jsem zde sérii videí a obrazů ve specifické výstavní situaci navržené Jiřím Příhodou.

Kombinace toho, čím žijeme, nakolik si sami sebe ceníme a jak vykládáme své životní příběhy, o nás mnoho prozradí. Název mého projektu Smrt, česká malost a současné muzejnictví je metaforou pro snahu prozkoumat specifické stránky sdílené identity. Na půdorysu cílových míst a jejich obrazů ohledávám osobní emocionální i dominantní racionální historii. Proto u Památníku druhé světové války, po níž se má romská prababička ke svým šesti dětem už nikdy nevrátila, za ni nechávám promluvit ústy dvou mužů lidovou zpěvačku, která se naopak vrátila bez dětí. V místě nálezu Věstonické Venuše nechávám ženu naplácat své dospělé dceři. Videoroom stavím v proporcích rodinné hrobky Baráčků, kterou mí předkové odkoupili od vrchnosti. Z ní vyplazuji jazyk, zatímco se mi na černohorském hřbitově podlamují kolena. Přitom ležím na dně Macochy, propasti sebevrahů, na ledovém mokrém betonu a zpívám úryvek z katolického kázání. Maluji futra na piedestalu a na zakrytou mrtvolu přidávám dinosaura, bojovníka a stánek se suvenýry…