V Černé Hoře forma následuje příběh:
Globální dílo (funkcionalistická škola od Bohuslava Fuchse) se stala zdrojem i obrazem lokálního konfliktu. Zápas o veřejný prostor.
V projektu šlo o výtvarnými prostředky vyjádřené vlastní porozumění těmto souvislostem, specificky vyjádřené osobní postoje a postřehy k lokálnímu dění, na němž se vyjevují ty nejširší souvislosti. Ambice projektu však nesměřovaly pouze k „alternativnímu“ popisu sociální interakce nebo odhalení nějakého „nového“ pohledu na základní společenské principy, ale k možnostem forem samotných tyto interakce ovlivňovat, mapovat a archivovat. K možnostem forem stát se součástí dění a možnostem dění stávat se formou.
Šlo o výstavu, která byla tematická a její prostorová instalace byla chápána jako jedno dílo složené z mnoha fragmentů. Instalace většinou vytvářely bariéry, omezovaly možnosti percepce díla až na samou hranici jeho viditelnosti.
Videoinstalace spočívající v částečně zakryté projekci totožné se záznamem. Pokud divák nahlédl pod omezení projekce, narazil na totožné omezení v záznamu. Ve videu se schovanou hlavou skanduji jako fanoušek Černé Hory různé slogany vztahující se k mé rodné obci.
