Kamila Ženatá vyzvala v rámci výstavy MOJE BOTY, TVOJE BOTY osm umělkyň a jejich dcery ke generačnímu dialogu, který zkoumal emoční odkaz jejich rodů. Galerie se proměnila v byt rozdělený do několika pokojů – a v každém z nich se odehrál příběh, který vytvořila „rodinná sestava“ autorek. Šlo o záznamy vzpomínek, mapy krajiny vědomí a nevědomí, abstrakt emocí a snů, zpracovávání rodových příběhů a linií předávaných z generace na generaci ženami.
Na projektu Emílie jsem spolupracovala s dcerou Karlou a matkou Boženou.
Vedly jsme nenásilný dialog o naší předchůdkyni Emílii a putovaly na místa s ní spojená. To vše na základě útržků a asociací vynořujících se z rodinné paměti. Podstoupily jsme intuitivní rituál po jedné ženské linii v rolích: babička, matka a dcera. Rituál s nevyslovenou perspektivou k našim předchůdkyním – mojí babičce Ludmile a prababičce Emílii zavražděné bílými sousedy v koncentračním táboře v Osvětimi – pro svůj romský původ.
