Našikmo 4:05

Není to doma, ale je to uvnitř. Ze zdi vystupuje fragment řezopohledu do interiéru bez oken, který je snad ordinací v suterénu, snad atomovým krytem. Je čímkoliv, jen ne bezpečným útulným domovem. Je vnitřním prostorem, který sis nevybral. Místem, které tě svírá, ale máš se v něm cítit „normálně“ a volně a děláš, jakože se nic neděje. Hledáš odvahu, odolnost a toužíš prožívat svět, jak se rozhodneš. Na jednu stranu je to místo k přežití namísto plného života. Ale též je to místo k přežití s příslibem naděje na nalezení plného života. Tělo nemůže lhát.

4:05 je čas, kdy se budím. Ani ráno, ani noc. Na všechno je buď pozdě, nebo brzy. Nebudím se, protože chci, ale protože je můj svět strašně nahlas. Budím se tím, co se v něm děje, a co ne. Mně, blízkým, cizím, kterým rozumím. Co se stalo, co by se mohlo stát. Moje tělo potřebuje spát dál, ale současně to nedokáže. Maluji v hlavě. Válku, svačinu do školy, hrůzné násilí, večeři se známými, strašné zneužívání, přeparkování auta, zrůdné bezpráví, bolest zad, platbu za kroužek. Potřebuji spát. Musím spát, ale nemohu. Přemítám. Všechny jistoty jsou nakloněné, nejisté a nestabilní. Svět je našikmo. Může se srovnat a může se zřítit. Možná tak vždycky byl a jen jsem to před usnutím přehlédla. Jak to, že to nevím? Bojím se ještě, nebo si už zvykám? Měla bych? Můžu? Nesmím? Každé ráno. Přes čtyřicet let. Svět je vážnější a naléhavější, než si ho pamatuju, je pevnější a sevřenější. Nespím, přemítám. Jak svět ztišit, jak ztišit sebe, jak se vnitřně ztišit, utlumit tok myšlenek bez medikace nebo odříznutí v atomovém krytu.Maluji v ateliéru. Maluji našikmo. Maluji fragmenty emotikonů. Maluji brože. Maluji design. Maluji materiály, na které ráda sahám. Maluji je a namalované nejdou osahat stejně jako žádná emoce. Maluji další měkké materiály vedle tvrdých konstrukcí, maluji další fragmenty emotikonů, které mě znejišťují. Maluji krásné ozdoby a šperky mrtvé ženy, maluji symboly, za které lze skrývat postoje. Maluji a přemalovávám. Čistím, retušuji, obtahuji. Kontroluji, opravuji. Zamalovávám, čistím. Maluji hravost a dost se u toho nadřu. Maluji schody z papíru, maluji modrou měkkou věc vedle tvrdého kaštanu. Snažím se nemalovat války, o kterých denně slyším, ale maluji účes našich matek a pak maluji střet s explozí a pak maluji zlý výbuch a k němu veselé zvratky. Maluji granátek s náušnicí místo pojistky. Maluji, jak se povalují tři fazolky na ohnutém molitanu a nad nimi levituje drát.Maluji jistotu, maluji bezpečí, ale nevzniká. Spící muži musí spát. Ale nejde to dobře, protože nejsou v bezpečí. Protože jsme tu s nimi.