Jedná se o dvouletý projekt, který vyvrcholil v rámci mé nominace na Cenu Jindřicha Chalupeckého 2013, kde jsem jeho značnou část prezentovala. Vystavila jsem zde sérii videí a obrazů ve specifické výstavní situaci navržené Jiřím Příhodou. Kombinace toho, čím žijeme, nakolik si sami sebe ceníme a jak vykládáme své životní příběhy, o nás mnoho prozradí. Název mého projektu Smrt, česká malost a současné muzejnictví je metaforou pro snahu prozkoumat specifické stránky společné identity. Na půdorysu cílových míst a jejich obrazů ohledávám osobní emocionální i sdílenou kolektivní historii.
Na půdorysu cílových míst a jejich obrazů ohledávám osobní emocionální i sdílenou kolektivní historii.
Proto u Památníku druhé světové války, po níž se má romská prababička ke svým šesti dětem už nikdy nevrátila, za ni nechávám promluvit ústy dvou mužů lidovou zpěvačku, která se naopak vrátila bez dětí. V místě nálezu Věstonické Venuše nechávám ženu naplácat své dospělé dceři. Videoroom stavím v proporcích rodinné hrobky Baráčků, kterou mí předkové odkoupili od vrchnosti. Z ní vyplazuji jazyk, zatímco se mi na černohorském hřbitově podlamují kolena. Přitom ležím na dně Macochy, propasti sebevrahů, na ledovém mokrém betonu a zpívám úryvek z katolického kázání. Maluji futra na piedestalu a na zakrytou mrtvolu přidávám dinosaura, bojovníka a stánek se suvenýry…
Ležím na dně Macochy – propasti sebevrahů – na ledovém a mokrém betonu turistického chodníku a zpívám slova z katolického kázání: „Do temnoty světlo, místo strachu teplo.“
Záznam situace poté, co jsem uložila urnu svého zesnulého otce do naší rodinné hrobky v Černé Hoře. Jdu v rokokovém kostýmu od hrobu a podlamují se mi kolena.
Hrobku v čele hřbitova mí předci odkoupili od vrchnosti. Herci v historických kostýmech představují rodinou konstelaci mého dětství. Každý z nich opakuje pro něj typické výroky. Já stojím v hrobě a vyplazuji z něj jazyk.
Sedím zde ve světnici skanzenu Přerova nad Labem se skupinou figurín žen všech generací. Po chvíli se zvednu a pošeptám jedné z nich důležité sdělení.
Na místě nálezu Věstonické Venuše ve vinici pod Pálavou nechávám dát na zadek matku své dospělé dceři. Ta přitom drží unikátní kopii – sádrovou sošku odlitou přímo z originálu Věstonické Venuše. V dalším záběru dcera v podvečer prochází lesní monokulturou a vybíjí si svou agresi.
Na místě, kde byl vloni nalezen poklad, pořizuji voyeurský záznam loupežníka, hledajícího marně svůj lup, který si v lese ukryl. Je to na místě, kde jsem před patnácti lety v noci potkala ducha loupežníka. Svým příběhem dokládám místí pověst o loupežníkovi, kterou do záběru vyprávím
Moje romská prababička zahynula v Osvětimi a zanechala za sebou šest dětí a muže. Jedna romská lidová zpěvačka, které v Osvětimi zemřelo pět dětí a manžel, zde po traumatickém zážitku složila nejsilnější texty svých písní. Ve videu ji nechávám promluvit ústy dvou mladých mužů stojících u pomníku zásadní operace druhé světové války.
