Tématem výstavy je proces hledání pevného zakotvení ve vlastním živote. Žijeme ve světe plném neustálých změn, rychlosti, zmatku a chaosu, ve světe přesyceném informacemi, stále se vyvíjejícími technologiemi, ve světě, kde klima je klima nestálé. Zdá se, že jedinou opravdovou jistotou zůstává neustálý proces hledání.
Daniela Baráčková si všímá lidské touhy po dokonalosti.
Perfekcionalismus chápe jako obsesi, ale i jako strategii nutnou pro přežití ve velkoměstské společnosti neustále motivující jedince k seberealizaci, efektivitě a výkonu. Subjektivní perfekcionalismus jako nová závislost i lék. Perfekcionalismus v nezanedbatelné míře generovaný limitovaným životním prostorem cenných metrů čtverečních velkoměstských domácností. Perfekcionalismus chápe Baráčková jako terapii i drogu zároveň. Jeho charakteristickým projevem je nezbytná selektivnost, absurdita umanutosti a absence nadhledu jako podvědomá kompenzace řady neuspokojivých životních situací. Paralelně jde ale i o legitimní touhu po sebeuspokojení, duševní hygienu, předcházení pocitů méněcennosti. Perfekcionalismus popisuje jako antidepresivum, jako klíč k odpočinku i jako velké mystérium.
Odkládání života na potom „až bude vše dokonalé“.
Zvyšuje touha po dokonalosti subjektivně kvalitu života v situaci, kdy není nic smysluplnějšího na výběr, nebo je pouze chorobným vnitřním motorem, který svého nositele prožene životem trvale neuspokojeného? Je perfekcionalismus terapií nebo drogou?Práce Terezy Severové je volně inspirována dílem Franze Kafky. Přejímá jeho model, kdy je hlavní centrum příběhu příčinou a důsledkem všeho nedosažitelným cílem, který je však sám o sobě nikdy nepopsán. Jak přesně vypadal „Zámek“? To se v celém díle Franze Kafky nedozvíme.Výstava jako příběh jedné ženy, ve kterém je možné rozeznat její dvojí charakter: její obsedantní perfekcionalismus, jehož příčinou je snaha o začlenění se v rámci jakéhokoliv systému, a na druhé straně její sklon ke snění, její představy a vize.
